Poslední slanění 2025
Jizerské hory, Hejnice, 14. - 16. 11. 2025, společně s HO Hejnice
Vždycky když přejedu Oldřichovské sedlo, jako bych se ocitl v jiném světě. Hradba hor, která obklopuje nedaleké Hejnice, je úchvatná a vytváří jedinečný genius loci. Právě zde jsme letos společně s hejnickými horolezci prožili naše poslední slanění.
Dějství 1.
Poustevníkův kámen – věžka na nedalekém vrchu. Trochu jakoby za rohem, skryté očím veřejnosti, se nachází vzpomínkové místo na kamarády, kteří už nejsou mezi námi. Dnes přibyla další destička…
Na Poustevníkově kameni jsme se zastavili, abychom v tichu vzpomněli.
Dějství 2.
Postupové pivo v restauraci U Tetřeva.
Někdo slopne čtyři, jiný po včerejšku raději zdřímne, další si dá Kofolu nebo skoupí nabízené domácí sýry. Každý po svém, ale společně.
Dějství 3.
Štolpišské srázy, konec dobrý všechno dobré.
Dlouhým špalírem stoupáme srázy Štolpichu pod Zahradní stěny. Hejničtí už topí, pečou buřty a lezou po okolních plotnách. Naše partička nechce zůstat pozadu.
V čele Vajgl – oděn v lesklé zbroji expresek, frendů, čoků a toho času ještě se dvěma páry sluchátek. Povzbuzen místními lezci se žene vpřed pod nejvýraznější plotnu, odstrkuje slabší a bezvěrce, s vyhrnutými rukávy jako boxer do ringu: "Pusťte mě na tu plotnu!"
Starší a otlučenější z nás zatím pečou buřty a věnují se společenským kratochvílím.
Po prvním asi 3metrovém odskoku až na podlahu, kdy Vajgl trefuje jističe tak, že ten metá kotrmelce ze svahu, doufáme, že představení skončilo. Ale ne, to by bylo, aby nedala! Po "traverzuj doprava ať, míň padáš", následuje druhý, o poznání tvrdší, pád.
Vajgl si sedá, bledne, zelená a nakonec omdlévá. Sranda končí. Nohy hore, stabilizovaná poloha, barva se vrací. Bolí jej pravá noha – malíková hrana a pata. Přesto chce do BC sestoupit sám. Po druhém omdlení voláme horskou službu.
Velice brzy doráží borci z HZS Jizerské hory. Vajgl, zabalený v nosítkách, putuje k záchranářské Toyotě. Klukům z HZS děkujeme, stejně jako všem, kteří pomohli. Z nemocnice přichází zpráva: zlomená pata.
Několik z nás ještě přelézá nedalekou dobře odjištěnou plotnu – potřebujeme se zbavit šoku a ujistit se, že vše je v pořádku. Poté sestupujeme do údolí.
Dějství 4.
Velká jízda v Dělnickém domě.
Scházíme se všichni, i náš marod, kterého Massy obětavě přiváží z nemocnice. Sláva je to převeliká, hlučná, jak se sluší a patří na přeživší horolezce!
Děkujeme kamarádům z HO Hejnice za přátelské přijetí.
Tak zase příště – a Horám zdar!
Ivan Zajan