Jarní Arco 2025
Termín: 8. – 11. 5. 2025, Místo: Arco, Itálie, Účastníci: Bali, Petr
Náš výlet začíná ve čtvrtek ve čtyři hodiny ráno. Auto je zabalený, vyrážíme. Cesta je bez problémů až na posledních sto kilometrů, kde stojíme v zácpě. Navigace našla nový směr přes kopec, tak to zkoušíme. Cesta je průjezdná ale jenom pro jedno auto, takže vyhýbání se protijedoucím autům je docela adrenalin. Úzká serpentinová silnička se moc naší Dacii nelíbí. Svítí nám všechny kontrolky, ale jedeme dál. Konečně Arco. Přijíždíme do kempu a zrada. Je plno. No nic zkoušíme další a taky plno, jedeme dál ale všude plno. Asi po pátém kempu se rozhodujeme pro kemp v horách. Dorážíme na místo a mají volno. Rozbíjíme tábor, krátká procházka, večeře a jdeme spát ještě za světla.
Ráno zajedeme do Sarca. Máme vybranou cestu Botanica. Po příchodu na nástup nás čeká nemilé překvapení v podobě asi hodinové fronty na cestu. Otáčíme se a jedem jinam. Přesouváme se do oblasti Parete Due Laghi a vybíráme cestu Spigolo Nascosto. Před námi jsou dvě družstva nalezlé ve stěně a dvojce před námi na startu nás pouští před sebe, čehož hned využíváme a jdeme na to. Cesta moc pěkná, nic těžkého. 250 metrů, čtyři plus. Štandy jsou vrtané, postupové jištění je po hodinách, které jsou provázané. Stačí mít presky. Za necelé dvě hodiny máme vylezeno. Sestup trvá asi 45 minut. Je vedro, dáváme siestu. Po obědě se vracíme pod stěnu a zkoušíme kratší cestu, která je ve stínu. GMD 170 metrů, pět plus. Opět vrtané štandy a smyčky v hodinách. Cesta se částečně slaňuje, zbytek se schází. Pro dnešek máme dost. Vracíme se na základnu. Jídlo, pivo, meruňkovice, spánek a máme tu nový den.
Jedem do Arca sektor Regina Del Lago. Nalézáme do cesty Sesto Senso. Sto metrová cesta za 6a. Nebylo moc na výběr, všude se leze. Ukázalo se to jako dobrá volba, krása střídá nádheru. Na konci nalézáme do jednodýlkové cesty Uscita Doretta za 5a, která nás zavede do delšího sektoru. Skála je plná Čechoslováků, volíme jedinou volnou cestu. Una Per Tutti za 5c, 70 metrů. Opět dobrá volba, krása střídá nádheru. Čím jsme výš, tím je lepší výhled na Gardu. Máme toho dost a hlad a chuť na pravou italskou pizzu. Nějak nám nedošlo, že v pozdním odpoledni si dáme leda prd, siesta. Nakonec ukořistíme poslední dva trojúhelníčky margarity v hladovém okně na náměstí.
Poslední den, den odjezdu, máme v plánu pár sportovek v oblasti La Cosina Upper Sektor. Na místo dorážíme asi v deset hodin. Jištění po metru, co víc si přát. Je to tu populární, páč za chvíli je tu plno. Dáváme pět cest a balíme. Oběd u auta a tradá domů. Co dodat. Sem se budu vždycky rád vracet, jenom by to chtělo teleport.