Hoher Mann 2593
Pár dnů jarních prázdnin jsme velice intenzivně strávili v italských Dolomitech kolem Brunecku. Kromě vyhlídkové hřebenovky na skialpech přes Luterkopf (2145) a Durakopf (2275), kde nás čekal krásný sjezd do údolí, lyžování na Kronplatzu nebo návštěvy muzea Reinholda Messnera MMM Corones jsme se vypravili i na Hoher Mann (2593), vrchol na samém konci údolí Gsieser.
Ze Svaté Magdaleny jsme vyrazili až po deváté, takže jsme si bez výčitek pomohli vlekem a nechali se vytáhnout tam, kde začínal pořádný sníh. V údolí už vládlo jaro. Výstup byl příjemný, s výhledy, které člověka na chvíli zpomalí.
Na kopec jsme vystoupali jižním hřebenem z Pfinnscharte. Závěr byl strmý, ale šel celý na pásech. Na vrcholu jsme se na chvíli zastavili. Pak zase řemeslo: čaj, sušenka, mačky a dolů — vítězí ten, kdo se vrátí.
Kopec jsme přecházeli a sestupovali severním hřebenem do sedla směrem k Regelspitze, v mačkách, s lyžemi na batohu. Ze sedla následoval sjezd v těžkém sněhu: nejprve zmrzlá krusta, za hranicí stínu pak hluboký, rozbředlý sníh stylem "nějak to sjeď".
Únava byla znát. Adélka dokonce prohlásila, že bychom letos už mohli lyžařskou sezónu ukončit.
Výstup, stejně jako celý zájezd, měl skvělou atmosféru: nic jsme nehrotili, jen jsme si užívali, že jsme zase venku, spolu, v horách.